Čtvrteční Odpolední ScioŠkola – Smysly (čtvrtek 9. 3. 2017)

posted in: blog | 0

Ve čtvrtek 9.3. jsme se sešli již po čtvrté. Tentokrát nás čekala smyslová soustava a my jsme se tak mohli blíže seznámit s chutí, čichem, sluchem, hmatem a zrakem.

Ihned po příchodu jsme se přivítali po našem a navzájem si představili a ukázali své domácí práce v deníčcích. Poté jsme se už mohli vrhnout do příběhu o lidských smyslech. Sdělili jsme si, kde a jaké smysly máme, jak je pojmenováváme a jaké orgány, nebo části těla jsou jejich nedílnou součástí.

A následně jsme se vrhli vstříc všem zážitkům.

Nejdříve jsme zkoumali svůj hmat. Nejen, že děti bezpečně poznaly, ve které nádobě je voda studená, a ve které teplá, ale také rozpoznávaly zrnitosti povrchu dřevěných destiček a nakonec je dokázaly třídit od té nejjemnější po nejhrubší. Poté děti podle hmatu hádaly nejrůznější předměty, schované v neprůhledném sáčku.

O čichu bychom už také mohli vyprávět. Díky docela malým kovovým lahvičkám, se děti seznamovaly se známými i neznámými vůněmi rozkvetlých zahrad nebo s příjemnými i trochu kořeněnými vůněmi maminčiny kuchyně.

A chuť, která přišla na řadu hned po čichu byla vysloveně za odměnu. Chutnala krásně sladce, hořce, jemně slaně a dokonce i limetkově kysele. Hm, to byly mňamky, díky kterým jsme poškádlili všechny naše chuťové pohárky.

Po vydatné svačince jsme se vydali ven, za slepou bábou, která vždy pochytala všechny naše kamarády. Také jsme poslouchali ozvěnu, nebo hlasy zvířecích rodinek.

Po oživení v přírodě na nás ve třídě nás čekaly dřevěné válečky, jež skrývaly nejpodivnější obsah, který zněl někdy tence, někdy těžce, nebo hlasitě a slabě. Díky naší bohaté fantazii, jsme mohli všichni hádat, co to uvnitř asi slyšíme, co bude tím tajemným materiálem.

Poté jsme se již netrpělivě vydali za posledním smyslem, který nám ještě scházel prozkoumat. Seznamovali jsme se s naším zrakem. Potřebovali jsme už jen bavlněný šátek, který ukrýval mnoho drobných, pro nás však velmi známých předmětů. Postupně nám jednotlivé předměty mizely a my je společně hledali po třídě.

Když se čas nachýlil k úplnému závěru, stihli jsme si každý z nás ještě zaznamenat do svého deníčku to, co jsme prožili. To všechno měly děti ještě potřebu mezi sebou sdílet, než jsme se rozloučili. Pak už jsme plní zážitků odcházeli za svými rodiči.

 

Průvodkyně Renata Havlíková

Leave a Reply